O knize: 1986 / "... - Kolik toho dokážete napsat, Rembrandte? Byl jsem informován, že snímek je již dlouho připraven a vy všichni voláte nejprve toho či onoho ze střelců, aby znovu a znovu zapózovali. To vše jsou připraveni přijmout jako naprostý výsměch. – Coppenol mluvil vzrušeně jako přítel, jako příznivec. A zmlkl. Zmlkl a otočil se k Danae zády... Rembrandt ho vzal za ruku. Přidřepl jsem si před něj "Můj drahý Coppenole." Rozhodl jsem se namalovat obraz tak, abych předčil sám sebe. A to je těžké. Možná neprojdu testem. Buď vystoupím na vrchol, nebo půjdu do pekla. Jeden ze dvou. Proto prosím, řekněte jim, řekněte jim všem: Nepustím štětce, nevzdám se malby, dokud ji nedodělám. A postavím to, až když uvidím, že jsem na vrcholu, Coppenol cítil, jak se umělcova ruka chvěje. Viděl jsem, jak se mu leskly oči a cítil jeho těžký dech. Ne, na vtipy nebyl čas: Rembrandt se rozhodl, Rembrandt se nevzdá…»